Svět bez politiky neexistuje

Jestli jsme si my lidé zvykli na něco často nadávat, je to politika. Ta se stala terčem našich invektiv, od posměšků až po tvrdou a neúprosnou kritiku, a nejednou na ní nenecháme nit suchou. I když je pochopitelné, že tu byla i období, kdy jsme některé politiky velebili a zbožňovali, což bylo ale zpravidla jenom dočasnou záležitostí, dokud se tito nezdiskreditovali, případně že tu byly doby, kdy jsme museli navenek jásat a kritika těch mocných byla možná leda tak v ústraní, nechtěl-li na ni člověk nějak nepříjemně doplatit. Protože politika nebyla a není vždy tolerantní a lidumilná, podporování přání lidí nakloněná.

Měli jsme tu tedy nejeden politický režim. A ten, který u nás panoval zřejmě nejdéle, byl ten oficiálně neexistující a vymyšlený český odezdikezdismus. Tedy stav, kdy jsme tak dlouho oficiálně podporovali panující režim, až jsme to nevydrželi, vybuchli a totálně obrátili režim naruby, abychom toho později zase zalitovali a zase radikálně změnili své politické směřování.

Jednou nám vládla politika namířená na ‚vše pro lidi‘, která zapříčinila, že se našim lidem vedlo daleko hůř než těm vykořisťovaným na západ od našich hranic. Jindy tu byla demokracie, která se lišila od socialistické demokracie asi jako akt a pietní akt. Někdy jsme si vládli spíše sami, jindy nám vládli odjinud, někdy z Moskvy a jindy z Bruselu. Někdy byla naše politika levicová, jindy pravicová či středová, a kolikrát se mezi tím vlastně nedal moc poznat rozdíl! A jisté tak bylo jen jediné. Že to musíme my obyčejní lidé nějak přežít, třeba i jenom s nadějí, že snad bude po příštích volbách líp.

I když je pravda, že si zrovna toto přání často nezasloužíme. Protože je tolik našinců, kteří ochotně skáčou na špek populistům a v horším případě populistům, kteří plní všechny ty bláboly, jež naslibují. Protože pak musí zákonitě přijít doby, kdy se na to doplatí. Protože co si nezasloužíme, to nemáme nárok mít. A na dluh nelze žít věčně.

A tak nám právě skončily volby. A na co se těším? Na další volby. K nimž vzhlížím v naději, že to snad příště vyjde líp.